PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Filmy často obdivujú upírov ako mýtických tvorov, pokračovateľov Inkuba a Sukuby. Zobrazujú ich aristokraticky nadradene. Pitie krvi má erotický náboj a večný život ponúka tisíce možností, ako si vychutnať čas, získať bohatstvo a pestovať múdrosť.
V novom diele Jima Jarmuscha sledujeme narúšanie tejto aury. Kým Werner Herzog zobrazil svojho upíra Nosferatu ako poľutovaniahodného tvora a Tomas Alfredson vnímal vampírov ako sociologický problém, Jim Jarmusch vychádza z koreňov žánru a dáva im odtlačok každodennosti.
Vidíme pomalý úpadok, rutinu a nechuť. Upíri sú vznešenými, ale vyčerpanými bytosťami. Film je situovaný do mesta Detroit, ktoré smeruje ku krachu, staré pamiatky chátrajú, 21. storočie je chudobné na vízie a ideály. Po stáročiach bytia majú zmysel už len hudba, literatúra a veda, aj to len ako ozveny minulosti.
Snímka toho nepotrebuje povedať veľa. Len to, že ak ste nočným tvorom a pozeráte sa z okna, je tam skrátka vždy len - tma.
Nie je to Mŕtvy muž, Ghost Dog ani Zlomené kvety. Jarmusch si pri Hraniciach ovládania našiel nový filmový jazyk. Príbeh nerozprával tradičným spôsobom. Nepovedal jediný fakt, nepopísal kauzalitu. Trval na tom, aby sme si všetko vysvetlili sami. Dialógy a obrazy boli plné významov a intertextuálnych odkazov. Film bol slobodný, veľmi otvorený interpretácii, ale zároveň pevne zviazaný rituálmi a systémom kódov. Bol filmom o filme a o diváckom zážitku. A bol absolútne fenomenálny.
Upírska snímka ďalej rozvíja tento štýl. S tým rozdielom, že je viac intuitívna ako organizovaná a predsa len prezrádza o niečo viac. Záľuba v hudbe sa tu prejavuje naplno. Už to nie je len soundtrack od BORIS a EARTH (všimnite si ten oblúk od Neila Younga v Mŕtvom mužovi), filmový hrdina sám podobnú hudbu komponuje, zbiera vzácne nástroje a spolu s nami si pozrie koncert skutočnej skupiny WHITE HILLS.
Už organizácia samotnej snímky pripomína hudbu. Má iba pár pevných záchytných bodov, nič zložito nerieši, len uplynie z jedného bodu do druhého. Nočná jazda po prázdnom meste. Načrtne niekoľko myšlienok, pracuje so žánrom, jeho zákonitosťami, odkazmi na iné diela a potom niekde skončí. Pripomína zážitok z naratívne prázdneho filmu, na ktorom je fascinujúci jeho samotný tok a všetko to, čo sa odohráva medzi riadkami, ibaže nie je taká pozorovateľská a zobrazuje uchopiteľnejšie veci. Je to magické, byť svedkom nového tvorivého zápalu.
Vznešení, ale vyčerpaní upíri v 21. storočí. Jim Jarmusch porušuje pravidlá a od predošlej snímky necháva príbeh rozprávať skôr nás ako rozprávača. Ak chcete, vzniknú z toho jedny z najlepších filmov súčasnosti.
8,5 / 10
Vydáno: 2013
Stopáž: 122 min.
ONLY LOVERS LEFT ALIVE
[USA 2013]
Réžia: Jim Jarmusch
Scenár: Jim Jarmusch
Kamera: Yorick Le Saux
Strih: Affonso Gonçalves
Hudba: Jozef van Wissem
Hrajú: Tom Hiddleston, Tilda Swinton, Mia Wasikowska...
V kinách v ČR / SR:
?
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.